Jdi na obsah Jdi na menu
 


Plavba do Finska 2007

1. 12. 2009

Z Prahy do Finska - 2007

Již několik let jsem koketoval s plavbou do Finska. Letos (to je v roce 2007) to bylo umocněno závodem Tall Ships Races Baltic 2007, jehož první etapa končila právě v Kotce, kde máme příbuzné, kteří už léta nás zvali, abychom k nim na návštěvu připluli. Tak jsem si řekl, to je ono, tam chci být, nasávat atmosféru kolem lodí a užít si i své příbuzné. Závodu se zúčastnila také plachetnice Hébé III s kapitánem Jardou Havelkou, kterému jsem slíbil, že se tam setkáme.

Na cestu jsem se odvážil na katamaranu PAHI 31 od konstruktéra Jamesa Wharrama. Délka 9,45 m, šířka 5 m, místo pro pět osob.

Na délku z Prahy do Kotky a zpět to vycházelo téměř na 3 000 námořních mil. Počítal jsem s potřebnou dobou dva a půl měsíce. Celou plavbu jsem rozdělil na 6 etap pro případné nalodění dalších členů posádky. Některé úseky jsme s manželkou pluli sami a některé s posádkou. Ukázalo se to jako optimální řešení.

Shromáždili jsme potřebné mapy, nakoupili potraviny a benzin, natankovali vodu a v sobotu 16. června jsme nastartovali v mateřském přístavu v Podolí motor Tohatsu a zahájili tak dlouhou plavbu k moři. Na hranice nás čekalo 13 plavebních komor, standardní průběh. Dále po Labi do Magdeburgu, kde jsme odbočili na Havel kanál, kolem Berlína na kanál Oder – Havel a Odru přes Štětín do Třebieže. Cestou jsme absolvovali ještě několik komor. Za pozornost pak stojí lodní zdvihadlo Niederfinow jako technické dílo z r.1934, zdvih 36m a zdvihne 4 300t. Pro lodě je to úžasně pohodlné, žádné víření a lomcování lodí. Zdvihadlo spojuje Oder–Havel kanál a řeku Odru. Celá plavba na motor k moři nám trvala týden.

V Třebieži jsme vztyčili stěžeň udělali zkušební plavbu po Štětínské zátoce a byli jsme připraveni na mořskou plavbu. Rozloučili jsme se s poříční posádkou a vypluli jsme sami dva v neděli 24.6. k večeru přes Štětínský záliv a dál do kanálu na Svinoústí. Tam jsme byli kolem půlnoci, absolvovali pasové odbavení a vypluli na moře. V noci i přes den byl vítr příznivý směrem k Bornholmu. Kurz byl stále k severu. K večeru začal vítr sílit a měnit směr, ale ještě byl příznivý, udělali jsme na plachtě jeden ref. Večer jsme zakotvili v přístavu Rőnne. Druhý den jsme nakoupili chybějící mapy  a drobnosti. Chystali jsme se noční plavbou přeplout do Švédska. Vypluli jsme večer s příznivým jižním větrem v zádech. Ale o půlnoci předpověď věštila silný vítr až vichřici. Vítr se začal stáčet na západní a sílil. Tak jsme volili bezpečnost, otočili loď do nejbližšího přístavu Allinge na severovýchodní straně Bornholmu. Tam jsme strávili dva dny jako mnoho dalších lodí. Byla to silná vichřice, která se přehnala Evropou. Ráno do přístavu připluli Němci, měli na lodi šrámy a roztrhanou kosatku. Na obzoru byly vidět zubaté vlny. Tak to nemusíme. Aspoň jsme poznávali ostrov a našli přátele z anglické lodi, která kotvila na návětrné straně ostrova. Byly z toho vzájemné návštěvy a pak jsme byli v kontaktu po celou plavbu.

V pátek 29. června brzy ráno jsme se vydali na přeplavbu směr Švédsko. A večer jsme už kotvili ve švédském přístavu Sandhamn. Je to příjemný prostorný přístav a dobře chráněný. Druhý den jsme pluli dále na sever Kalmar Sundem s přenocováním  na východní straně ostrova Skäggenäs. Tam nás sledovali dva staříci dalekohledem, jen jsme vystoupili na jejich molo, už nás přišli přátelsky uvítat. Ráno jsme dali osvěžující koupel, první letos ve vodách Baltu. Tyto koupele se staly při kotvení v zátokách naším každodenním ranním rituálem. Naše plavba pokračovala dál na sever. To už jsme vpluli do švédských šér. Na další kotvení přes noc jsme si vybrali zátoku u ostrova Solberbanäset na pozici N 57o11,7‘ a E 016o27,8‘. Příjemná zátoka s bývalým kamenolomem. Na zpáteční cestě jsme právě tam potkali malou ponorku. Ráno jsme se vydali mezi ostrůvky, plavební dráha je klikatá. Plujeme na motor, pečlivě musíme sledovat mapu, každou plavební bójku. Za hodinu vyplouváme na volné moře a fouká příznivý východní vítr, který nás krásně tlačí až do přístavu Västervik. Je tam několik přístavů, my kotvíme hned v tom prvním, ale je to trochu dál do města. Nevadí, stejně musíme protáhnout ztuhlé svaly. Na zpáteční cestě jsme navštívili bližší přístav, ale měl dvojnásobnou cenu za kotvení, byl totiž s bazénem. Tak jsme jej řádně využili. Město Vastervik je hezké, krásné květinové výzdoby s malebnou rybářskou čtvrtí. A měli výbornou zmrzlinu!

Druhý den kousek přes širé moře a zase do šér, daří se to na plachty s východním větrem. Večer hledáme v mapě kotviště vyznačené kotvičkou a nalézáme krásnou lagunu přesně na náš katamarán. Dáváme zadní kotvu a špičku vyvazujeme na břeh. Nacházíme stopy ohniště, je to asi oblíbená laguna. Kontrolujeme terén, borůvek poskrovnu. Opouštíme lagunu na pozici N 58°19,9a E 16°58,2‘ trochu později, protože ráno se na hladině převalovala mlha. Směr stále severní v plavební dráze. Užíváme si to na plachty. A navečer opět hledáme kotviště. Do oka nám padlo souostroví Bergö. Vplouváme z jižní strany, je to úzký a mělký vjezd, pícháme bidlem a podařilo se. Čeká nás překvapení v podobě vraku lodě, z vody trčí jen kostra. Nepůsobí moc povzbudivě, ale je to romantické. Přistáváme špičkami ke skále a jdeme na průzkum malého ostrůvku. Jak jinak. Je to dobře chráněná zátoka, vjezd od severu je bezpečný, pozice N 58o45,1‘ a E 17o24,4‘. Ráno opět start a náš směr je Stockholm, kde nás bude čekat posádka. Ačkoliv Neptunovi pravidelně připíjíme na udobření, tak na nás teď seslal pěkný protivítr 6 Bf. Dostáváme se na otevřené moře a začíná to pěkně houpat. Špičky jsou chvílemi pod vodou, přívěsný motor téměř taky, před sprškami nás dobře chrání plátěná stříška. Dřeme to 3 hodiny, ale potom usuzujeme, že silnější vítězí, a tak jsme se schováváme do zátoky. Druhý den je vítr slabší, ale ze severu, takže zase na motor, ale to nás dělí od cíle jen 50 mil. Před Stockholmem hledáme „Rozárův“ ostrov  Štírů – Sumph, nalézáme jej podle souřadnic. Pokoušíme se přistát, ale není tu vhodný terén. Tak jsem jen vystoupil na břeh a jako suvenýr jsem si vzal malou fošínku, třeba se hodí. Mezitím co bloumám po břehu, ozve se pořádná rána a nechci věřit svým očím, ale na ostrůvek vyjel na břeh docela slušný motorák. Byl do půlky na břehu. Posádka bezradně koukala co s tím provést. Nějak ho sešoupli do vody a na ostrůvku zůstal vysazen jeden člen posádky. Ale to už jsme spěcháme dál a večer u břehu kotvíme na noc na nijak romantickém místě. Blíží se velkoměsto a je to znát. Ráno už nám zbývá 10 mil do cíle ve Stockholmu. Přístav Vasahamn je nabitý, ale našli jsme jedno volné místo z venku podél mola. Hned vedle je muzeum Vasy, které jsme samozřejmě navštívili a stálo to za to. Dýchla na nás historie švédské pýchy. Neděle byla vycházková, aby se nová posádka  aklimatizovala a užila si město. V pondělí vyplouváme posíleni o další dva členy posádky na severovýchod, ještě zakotvíme u ostrova Linnmun a potom na Alandy. Vyplouváme, chceme si to mezi ostrůvky zkrátit, ale ouha, loď začne nadskakovat přes kameny, naštěstí to překonáváme a hledáme chybu. Ostrovy si jsou hrozně podobné, v mapě to vypadá jinak. Zkušenost – držme se plavební dráhy (ale ještě jednou si přesto zadrncáme). Teď nás čeká plavba přes otevřené moře asi 50 mil na souostroví Aland. Do večera se nám to podařilo s příznivým větrem a kotvíme v malém přístávku Rodhamen a to už je Finsko. Pokračujeme dál a proplouváme kolem krásných ostrůvků, často děláme v poledne přestávku, zakotvíme v zátoce na  protažení těla a sběr borůvek. Máme je každý den k snídani s vločkami nebo jinak. Je to skvělé a zdravé. Letošní léto je na počasí poněkud horší než vloni. Téměř každý den prší, ale naštěstí jen krátce, počasí se rychle střídá, nikdo si nestěžuje, patří to k jachtingu, je to vodní sport. Občas nám foukne protivítr, ale v této oblasti převažuje jihozápadní, který je v tuto chvíli příznivý, ale jak to bude zpátky? Překročili jsme časové pásmo, abychom si to zjednodušili, tak jsme si zavedli palubní čas, ten náš je (UTC + 2 hod.). Spěcháme do Kotky, máme to časově naplánované na zakončení etapy závodu Tall Ships Races.

Zastavujeme se na chvíli v Helsinkách abychom si město prohlédli. Za pozornost stojí kostel vybudovaný ve skále a procházka vnitřním městem. V přístavu měli volně přístupný internet, tak sledujeme počasí. Má být střední vítr, a tak odpoledne vyplouváme.  Ale vítr nabírá na síle, naštěstí správným směrem. Na volném moři se začínají zvedat vlny až do dvou metrů a na jednu vztyčenou plachtu surfujeme z vlny až 17 uzlů. Začíná to být nebezpečné, tak se schováváme na noc do chráněné zátoky. Druhý den už vplouváme do hostovského přístavu v Kotce – cíle je dosaženo. Sháníme naši příbuznou, která nám v předstihu zajistila kotviště a za chvíli máme už i svoje místo. Na týden opouštíme loď a spíme v širokých postelích, tak to si vychutnáváme. Kotka je pěkné město plné krásných parků a soch,  žije probíhajícím závodem, všude je plno lidí a stánků.  Hned posílám Havelkovi SMS, abychom se setkali, právě přiletěl a hledal kde má loď.  Druhý den naši příbuzní pozvali na naši loď novináře s fotografem, přišel i Jarda Havelka. Sestavili s námi článek do místních novin a dokonce vyšel. Druhý den navštěvujeme přístav pro závodníky, kde je nádherná atmosféra a spousta lodí s vyvěšenými vlajkoslávami. Byl silný vítr, tak  krásně třepetaly, na velkých lodích hrála hudba.  Prohlédli jsme si z paluby krásnou repliku ruské historické lodě, na Mexické lodi nás čekala temperamentní hudba a námořníci v lanoví. Další den byl pořádán průvod námořníků městem, který symbolizuje loučení námořníků vyplouvajících na moře. Průvod vedla jízdní policie na koních a za nimi hlučel veselý průvod námořníků. Taky jsme se připojili k naší výpravě. V sobotu účastnické lodě slavnostně vyplouvají na přeplavbu do Stockholmu. Ze břehu i z vody je zdraví spousta lidí. Ještě nějaký výlet do okolí a už se vydáváme na zpáteční cestu. Do Helsinek s námi pluje i syn našich příbuzných, Tadeáš. Ačkoliv tady u moře žije dost dlouho, tak ještě neplachtil na moři. Duje nám do zad krásný východní vítr, tak si užíváme a na palubě vládne spokojenost. Celou plavbu si s sebou vezeme gril s uhlím a dřívím, že si ulovíme nějakou rybu. Ale bohužel ani naši lodní rybáři neuspívají, tak si v Helsinkách na molu pečeme klobásy a kukuřici. Tadeáš vystoupil a dál zase ve dvou, ale jde nám to krásně. Ve Stockholmu nás čeká další posádka. Vše se podařilo a opět nabíráme kurz na jih do švédských šér. Přes veškerou opatrnost tam přehlédnu jednu bójku a vydám se souběžným kanálem.  Začíná se zužovat a najednou vyplouvá člun s posádkou a mává, že jedeme špatnou cestou a ukazuje nám kudy máme plout a ještě se ptá jestli máme mapy. Po ujištění, že máme nás dobrý anděl opouští a my podle kompasu hledáme výjezd ze zátoky. Není vidět, ale my jej tušíme a taky nalézáme. Jsme zachráněni od ztroskotání. Plujeme dál šérami na jih přes Kalmar sound do přístavu Sandhamn, kde čekáme dva dny na příznivý vítr na přeplavbu do Swinoústí. Už nemůžeme déle čekat, tak měníme směr přeplavby posledních 150 mil. Po 2 dnech připlouváme do Kolobřehu. Část posádky odjíždí domů a my dva se vydáváme na krásnou jednodenní plavbu podle polských břehů do Swinoústí. Zde sklápíme stěžeň a připravujeme se na plavbu po kanálech na posledních 10 dní do Prahy.

Hodnocení plavby : naplánování celé trasy se povedlo, ušetřili jsme 1 den ze dva a půl měsíce. Střídání posádek bylo optimální, chvíli jsme pluli sami dva, soukromí je také důležité. Oblast pobřeží Švédska a Finska je krásné, chráněné mezi ostrovy s krátkými přeplavbami na otevřeném moři. Počasí se celkem rychle střídá, takže na příznivý vítr se dá počkat.

 

Kapitán katamaránu Hokulea Jarda Abramčuk

 

Náhledy fotografií ze složky Finsko 2007

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář